Na In Flames jsem narazil vlastně náhodou, když jsme s kamarádem na wikipedii objevili článek o Melodic Death Metalu. Já jsem ho nechtěl ani otevřít, protože jsem si myslel, že to bude jenom nějaké nehudební ječeni, ale když jsem si pustil In Flames, jako jednu z kapel, které byly označeny jako hlavní, zjistil jsem, že se mi to docela líbí. První skladba byla Take This Life, potom jsem si pustil další, Only For The Weak, a to už jsem věděl, že u In Flames zůstanu ještě hodně dlouho.
Biografie: In Flames začali existovat v roce 1990 jako projekt kytaristy Jespera Strömblada, který opustil kapelu Ceremonial Oath, kde hráli také Anders Fridén a Anders Iwers.
Jesper spolu s Johanem Larssonem a Glennem Ljunströmem započal projekt In Flames. Nahráli se společností Wrong Again demo, které se majiteli společnosti zalíbilo, a tak Jesper složil hudbu k jejich prvnímu albu Lunar Strain, to nazpíval zpěvák Mikael Stanne. Jenom na okraj, sestava In Flames se neustále měnila, vystřídali se tam například Anders Jivarp, Anders Iwers, Daniel Erlandsson a další. Se zpěvákem Henrikem „Henke“ Frossem natočili menší album Subterranean. To je proslavilo, a Německá společnost Nuclear Blast jim nabídla smlouvu na další nahrávky. Později nabídli vokalistovi Andersi Fridénovi a bubeníku Björnovi Gelottemu členství a oni ho přijali. Spolu pak nahráli album The Jester Race. A nebyli by to in Flames, aby de další nahrávkou neproslavili ještě víc, tentokrát v Evropě a v Japonsku. In Flames začali koncertovat i za hranicemi Švédska. Zahráli si na festivalech s takovými kapelami jako jsou Grip inc., Samael.
Kytarista Glenn Ljungtröm a basista Johan Larsson se rozhodli opustit, aby se mohli věnovat svým projektům, nahráli ještě album Whoracle a potom kapelu opustili úplně. Na turné s kapelou Dimmu Borgir byli přizváni basista Peter Iwers a kytarista Niklas Engelin. Nakonec se stali oba členy kapely. Následovalo turné po Evropě a Japonsku na jehož konci kapelu opustil Niklas a na jeho místo nastoupil Björn Gelotte, dosavadní bubeník. Za bicí soupravu si tedy sedl Daniel Svensson, v téhle sestavě natočili album Colony a stali se slavnějšími než kdy dřív. Jezdili na turné po Evropě, Japonsku i USA, koncerty byly vyprodané do posledního lístku.
Nové milénium a album Clayman. Na festivalech si zahráli s takovými kapelami, jako Slipknot, Dream Theater, Testament, Methods of Mayhem. Měli dokonce dvě americká turné.
Peter Iwers se ale stal otcem a na rok kapelu opustil, nahradil ho Dick Löwgren. Když se vrátil, natočili In Flames živé album The Tokyo Showdown a o rok později album studiové Reroute to Remain. V tomto albu poprvé zazněl opravdu, „clear vocal“, v tomto albu je také více elektroniky a kláves než v albech předchozích. Kapela si tak rozšířila okruh fanoušků.
Rok 2004 přinesl album Soundtrack to Your Escape. Další krok ve směru, který udali albem Reroute to Romain. Za toto album také dostali v roce 2005 Grammy za nejlepší rockové/metalové album.
Album Come Clarity se v prvním týdnu prodeje umístilo na žebříčku prodávanosti, ve Švédsku a Finsku, na vrcholu. Po vydání alba následovala účast na části turné Unholy Aliance 2006 v Evropě. To je čekalo další další ocenění, další Grammy, pořád za nejlepší album rockové/metalové. Hráli po boku kapel, jako třeba Slayer, Children of Bodom, Lamb of God, Thine Eyes Bleed. Kvůli osobním problémům se Jesper nezúčastnil několika koncertů. Říkalo se, že se kapela rozpadne, ale kapela hraje dál.
V roce 2008 natočili Grammy oceněné album A Sense of Purpose. Album bylo přijato s rozporuplnými reakcemi. Už to není ten melodický dead metal jako doteď, kapela už tíhne spíše k alternativnímu stylu metalu, což bylo vidět delší dobu na vedlejších projektech jednotlivých členů.